Marcela se utápí v žalu při vyklízení bytu své náhle zesnulé sestry. Na první pohled ozdravný proces, který by jí mohl pomoci přijmout ztrátu, ale nemá předpokládané účinky. Marcela pomalu ztrácí kontakt s realitou a propadá se do snů a halucinací, v nichž se jí zjevují zemřelí příbuzní. Snový snímek po vizuální stránce těží z impresionistické poetiky kameramanky Hélène Louvart.